Vietnam
je super. Přivítali nás tu usměvaví lidé jako v Kambodže, krásná příroda a
nepřekonatelné nudle a rýže na různý způsob. Kdyby sem tam na ulici neviseli
rudé vlajky, tak by člověk nevěřil, že se tu žije v socialismu. Tedy v částečném
socialismu, protože ekonomický základ má hodně blízko ke kapitalismu. Každý
může volně podnikat (i když stát tu vlastní asi 50% podniků), vlastnit a ve
městě seženete úplně všechno včetně těch nejluxusnějších značek. Komunistická
ideologie a její symboly jsou tu však všudypřítomné: rudé vlajky, srp s
kladivem, slogany napsané velkými písmeny, hranaté pomníky různé velikosti, červené
šátky pionýrů a dlouhá fronta před mauzoleem. K tomu navíc špatně
fungující smsky, jen občas fungující facebook a minimum Vietnamců na
mezinárodních letištích. Vietnam je přesto super dynamická země, kde jsme
cítili energii a optimismus na každém kroku.
Super ochrana před sluncem a waterproof návlek k tomu pro období dešťů.
Od hranic s Kambodžou nás autobus dovezl do Ho Chi Minh City (Saigonu) na jihu Vietnamu, kde jsme strávili 2 dny. Saigon je všeobecně nízké, ale velmi rozlehlé město, kde žije neuvěřitelných 12 milionů lidí, tj. víc než v celé ČR (ve Vietnamu žije celkem 90 milionů). 60% z těch 12 milionů jezdí po městě na motorce a většina poměrně dravě. To tu udává ráz silničnímu provozu. Menší nehody, zvláště když zaprší, jsou tu na denním pořádku. Za první den sjem viděli hned tři - dost na to, abychom si tu skútr nepůjčili. Naštěstí se tu netroubí tolik jako v Indii:)
Když začne pršet, i když je to průtrž mračen, motorek na silnicích neubývá. Jen řidiči velmi pohotově obléknou pláštěnku a spolucestující se pod ni za řidičem kompletně schová.
Ze Saigonu jsme podnikli dvoudenní výlet na deltu Mekongu s přenocováním v homestay. Během výletu jsme viděli tradiční asijské trhy na lodičkách na řece (floating markets) a získali přehled o tom, jak se čistí rýže, vyrábí nudle a šíleně sladké kokosové bonbony. Nicméně nejzajímavější byla noc u vietnamské rodiny. U autobusu nás vyzvedli 2 týpci na motorkách a naložili nás každého na jednu motorku. To, že máme na zádech těžké batohy, které nás převažují dozadu, jako problém neviděli, a tak se prostě jelo a jelo se docela dlouho. Dovezli nás mezi pole, kde jsme pak s batohy na zádech ručkovali po bambusovém mostíku na druhou stranu k domečku. Kde přesně jsme byli, netuším. Anglicky uměl pouze jeden člen rodiny - syn a to jen trochu a my jsme konečně pořádně využili náš obrázkový slovníček, který jsme dostali jako svatební dar.
Plavba kanály na deltě Mekongu
Bambusový most k domečku vietnamské rodiny, homestay na deltě Mekongu
Ačkoli neverbální komunikace mě dost unavila, noc jsem skoro celou probděla. Dveře od naší chatičky totiž nešly zavřít (a tedy ani zamknout) a každou chvíli se ozývaly rány od padajících ořechů ze stromu na střechu chatičky. Yannovi vůbec nevadilo, že kdykoli se nám někdo může projít kolem hlavy, ale mně ta představa nedala spát. V 5 hodin ráno mě vysvobodil a Yanna probudil aktivní kohout, který seděl někde hodně pblízko za papírovou stěnou chatičky.
V homestay měli opičku, se kterou se Yann rychle zpřátelil.
Plán
byl jet nočními vlaky Vietnamem na sever. Abychom lépe zorganizovali náš čas ve
Vietnamu a navíc mi tentokrát ušetřili stres
z cestování nočním vlakem (vzpomínky na vlak v Indii jsou ještě dost
živé:), rozhodli jsme se nakonec do Ha Noie letět. Měli jsme tak možnost
strávit více času s přáteli, u kterých jsme v Hanoii bydleli, a
podniknout dva nezapomenutelné výlety na moře do Halong Bay a do hor Sapy.
V Hanoii jsme vyzkoušeli Cyklo rickshaw, které bylo 3x dražší než taxi. Rickshaw nám vysvětlil, že práce nohama je halt drahá.
Díky přátelům jsme měli za těch pár dní v Hanoi úžasnou exkurzi
vietnamskými specialitami.
vietnamskými specialitami.
Plavbou
v Halong Bay jsme strávili dva slunečné dny. Pluli jsme mezi skalami,
objevovali malé zátoky na kajaku, skákali z horní paluby do moře, procházeli
se jeskyněmi, pozorovali rybáře a zapadající slunce.
Okouzlující výhled na Halong Bay z jednoho z jeho dvou tisíc ostrovků
Horní paluba naší lodi Vega Tours
Další okouzlující pohled na ostrovy Halog Baye
Sapa
byl výlet, který předčil naše očekávání. Dvoudenní trek po kopcích mezi
rýžovými poli zakončený osvěžující koupelí ve vodopádech a přenocováním
v rodině byl highlight našeho cestování Vietnamem. Bohužel se tu stalo, že
jsem v nočním vlaku do Sapy zapomněla Yannovy trekové boty (kéž bych tam
zapomněla svoje). Yann tak musel zvládat kluzký horský terén v sandálech a
já poslouchat jeho výčitky:) Telefonicky se nám ze Sapy podařilo zjistit, že boty
se ve vlaku našly a že si je můžeme vyzvednout na nádraží, až pojede zpět. Frustrující
pak bylo zjistit na nádraží, že boty se sice našly, ale už na nás nepočkaly a
ztratily se. A tak od té doby máme lehčí batoh:)
Yann je určitě první, kdo zvládl ujít 30 km po kopcích Sapy v sandálech:)
Pěstuje se tu rýže, rýže a rýže ... a sem tam se tu schová i pole marihuany
Koupel ve vodopádech - úžasná odměna po celodenní túře
A takhle se rýžová pole obdělávají. Buvol je základní pomocná síla.
A pomáhá i v dopravě:)
Poslední den v Hanoi jsme se rozhodli pro návštěvu mauzolea Ho Chi Minha, kterou jsme před pár dny o pár minut nestihli (člověk tam totiž musí být ráno nejpozději do 10 hodin). Tentokrát jsme byli na čas, ale bohužel jsme si to nevědomky načasovali na den Ho Chi Minhových narozenin, kdy ve frontě na mauzoleum stála snad půlka Vietnamu. Fronta se linula několikrát sem tam celým areálem pod přísným dohledem policie. Ve dvoustupu jsme čekali přes 2 hodiny v takovém vedru, že kousek před námi museli dokonce jednu holčinu křísit. Přesto jsme nakonec vydrželi a viděli Ho Chi Minha.
Žádné komentáře:
Okomentovat