Austrálie

Naše cestování po Austrálii začalo na začátku srpna, kdy jsme se na Bali rozloučili s Asií, trochu smutní, ale přesvědčení, že se do Asie chceme určitě někdy vrátit (a máme celý seznam míst, kam se chceme ještě podívat:). Přesun do Austrálie byl teplotní šok. Začali jsme totiž cestování ve studeném zimním Melbourne. Na chladné počasí jsme se těšili a 14 stupňů dle předpovědi znělo ideálně. Nepočítali jsme ale s mrazivým větrem, který pocitově stahuje teplotu alespoň o 10 stupňů dolů. A tak jsme vybalili všechno zimní oblečení, které máme s sebou a které jsme zatím v Asii použili jen při túrách nad 4000 m. 

 

V Melbourne jsme strávili úžasný týden s našimi známými, kteří v Melbourne žijí, a vydali jsme se společně na výlet po Great Ocean Road, která lemuje téměř 200 km nádherného jižního pobřeží Austrálie. Užívali jsme si neuvěřitelné výhledy na útesy, liduprázdné pláže a ohromné vlny. Vlny vyhlodaly ve vápencových útesech jeskyně různých tvarů a vytvořily úžasné mosty, oblouky a mořské sochy vyčnívajícími u pobřeží nad hladinu rozbouřeného moře, tzv. Dvanáct apoštolů.

 

Výhled na Dvanáct apoštolů z Great Ocean Road.
Vlivem eroze způsobené vlnami jich dnes stojí vlastně už jen osm.

 

Naše čtyřčlenná výprava

 

London Arch - jeden ze zajímavých útvarů vápencových útesů.
Do r. 1990  se mu říkalo London Bridge, než se oblouk nalevo zřítil a dva turisté uvěznění na útesu museli být zachráněni helikoptérou.   

 

Potkali jsme za těch pár dní minimum lidí, zato spoustu koal spících na stromech, papoušků kakadu a klokaních rodinek.

 

Tohoto statného klokana jsme potkali na golfovém hřišti.
K našemu překvapení tam bylo klokanů několikanásobně více než golfistů.

 

Koaly jsou moc roztomilé, ale tak neskutečně pomalé.
Důsledek toho, že mozek koal představuje rekordních 0,2% jejich tělesné váhy.

 

Krmení papoušků kakadu v parcích na pobřeží jsme si užívali. 

 

Na Mebourne máme jednu veselou neuvěřitelnou vzpomínku. Naše fotka se objevila na páté straně deníku Herald Sun, druhých nejprodávanějších novin v Austrálii. Jak se to stalo? Na ulici v centru Melbourne nás jednoduše zastavili novináři a chtěli odpověď na otázku a fotku. A tak jsme se po týdnu proslavili v Austrálii:).

 

Dotáhli jsme to na pátou stranu,
o kterou jsme se dělili s článkem o zdražení chleba. Šílenost:)

 

Z Melbourne jsme se přesunuli do vnitrozemí, kde je Austrálie o tolik jiná než na pobřeží. V Alice Springs nás při výletu pouští na kole do Simpson‘s Gap potrápilo děsné vedro přes den a pěkná zima k večeru (a jen pár stupňů nad nulou v noci).

 

Simpson's Gap - cíl nášeho prvního výletu z Alice Springs

 

V Alice Springs, tomhle městě obklopeném pouští, bylo naše první seznámení s rudými skalami, super přátelskými Australany i bosými, nemocně vypadajícími Aboriginals lelkujícími po ulicích. Spousta Aboriginals, původních obyvatel Austrálie, je ve městech bez práce, jsou závislí na podpoře a na alkoholu. Bylo smutné je tu vídat na každém rohu. Byli postupně vytlačeni z jejich lovišť a stále více se odklánějí od tradičním způsobu života. Bylo nám vysvětleno, že australské instituce hledají řešení pro tyto lidi, ale zdá se, že do turismu se je zapojit nesnaží. Mrzelo nás, že jsme při organizované tour Red Centrem neměli možnost být s žádným z nich v kontaktu. Bylo by myslím zajímavé, kdyby nám o kultuře Aboriginals a jejich způsobu života vyprávěl jeden z nich místo průvodce, který se před rokem přistěhoval ze Sydney.

 

V Alice Springs jsme zvažovali půjčit si auto, ale pak jsme se rozhodli poznat Red Centre se třídenní tour, tábořením v poušti a spaním pod hvězdami. Byly to dobrodružné a nezapomenutelné tři dny, i díky tomu, že jsme se s ostatními ve skupině stihli líp poznat a dobře jsme se po večerech bavili.

 

Poprvé v životě jsme spali pod hvězdami a navíc v takové zimě. Spali jsme v tzv. swagu, což je australský vynález pro táboření v poušti. Je to vlastně pytel o něco větší než spacák, který se položí na zem a do kterého si člověk vleze i se spacákem. Horní plachta swagu se hodí přes hlavu jako ochrana hlavy proti mrazu a příp. zvěři. Pohodlný swag úplně není, ale vzhledem k tomu, že tu neprší, je to praktičtější než stavět stan. A má to velkou výhodu, že můžete pozorovat oblohu plnou hvězd nad sebou, když usínáte. Fakt bomba.

Naše putování vedlo z Alice Springs do kaňonu King’s Canyon, krásné oázy v poušti Garden of Eden, do Uluru, kde jsme mohli obdivovat mystický Ayers Rock monolit, a na kouzelné místo Kata Tjuta, Valley of Winds. Z této cesty po australských národních parcích jsme si odnesli spoustu hezkých fotek a zážitků.

King's Canyon

King's Canyon podruhé

 

Garden of Eden - hotový ráj skrytý uprostřed rudých skal v poušti

Největší monolit světa Ayers Rock (1/3 kamene je nad zemí a 2/3 pod zemí,
část nad zemí je 3,6 km dlouhá a 348 m vysoká. Obejít jí dokola trvá skoro2 hodiny.)

Při západu slunce se Ayers Rock zbarví takhle doruda.
Není divu, že to je posvátné místo domorodců.

 

Z Ayers Rock jsme pak zamířili zpět do civilizace do Sydney. Tohle město jsme si hned oblíbili. Teplo i v zimě, plno parků, pláže kousek za městem, super restaurace a bary na každém kroku. Jedinou nevýhodou je, že je všechno tak drahé, skoro jak v Singapuru. Chtěli jsme se jít podívat nahoru na Harbour Bridge. Pak nám ale na kase řekli, že za to chtějí 218 dolarů na osobu a že můžeme platit kartou. Chvíli jsme nevěřili svým uším a pak se rozhodli, že za ty peníze raději vylezeme na hory v Jižní Americe. Ale musím přiznat, že to mají dobře marketingově zvládnuté: silný slogan „Climb of your Life“, poutavé video, stěna slávy s podepsanými fotkami všech možných slavných osobností, které na vyhlídce byly, a tvá fotka na vyhlídce zdarmaJ.

Výhled z pobřeží na Harbour Bridge a Sydney Operu

 

V Sydney jsme si s Yannem udělali jinou radost a vyrazili do Opery na muzikál South Pacific. Neměli jsme co na sebe, ale naštěstí dress code Australané, kupodivu ani v Sydney, moc neřeší.

Výhled na Harbour Bridge od Opery po představení

 

Poslední z našich čtyř dnů v Sydney jsme strávili na slunečných plážích Bondi a Brönte Beach tak, jak tráví spousta obyvatel Sydney víkendy. Lidé se tu procházejí, běhají, surfují, hrají volejbal, jezdí na skateboardu a na kole. A tak jsme se nechali pohltit tou pohodou a dobrou náladou a užívali si náš poslední den v Austrálii.

Pobřeží s prosluněnými plážemi kousek od Sydney.
Tady jsme trávili náš poslední den v Austrálii.

 

Indonésie

Pendant nos trois semaines en Indonésie on a surtout voulu profiter de la plage et du soleil. On se rend compte qu’on a suivi un sacré rythme jusqu’à maintenant, et il est temps de se la couler douce !

 

De Singapour, on a donc pris un vol direct pour Bali pour commencer avec 4 jours de repos ! Sachant qu’on a déjà vu des rizières au Vietnam et qu’on ne prévoie pas d’aller dans les montagnes de sitôt, on est restes scotchés à la plage les doigts de pieds en éventail. Mais cela ne prendra pas longtemps avant que les vagues et les surfeurs de Bali nous inspirent et qu’on se décide à tenter le surf par nous-mêmes. Les locations de planches longeaient la plage, alors rien de plus direct que de tenter en autodidactes !

Choix du cocktail pour le coucher du soleil

Freakin' Big Wave Surfing durant la journée

Pas de photomontage

Mis à part le sport aquatique, on n’a donc pas fait grand-chose à Bali, mais on a bien profité de la bière Bintang, des cocktails et des couchers de soleils à partir des fauteuils-coussins des bars de plage. Et c’était tellement bon marché en comparaison avec Singapour !

 

Notre prochaine étape était l’île de Florès, à l’Est de l’Indonésie, pour un safari de plongée dans les eaux de Komodo et Rinca ainsi qu’une promenade sur les îles afin d’essayer d’y trouver les dragons Komodo !

 

Ce safari de trois jours, pendant lesquels on était logés sur le bateau de plongée, était incontestablement notre meilleure expérience ici ! Non seulement on a vu les dragons Komodo de très près, mais en plus les plongées que nous avons faites étaient stupéfiantes ! Vraiment stupéfiantes ! Les coraux ici sont en pleine vie et de toutes couleurs, mieux encore que ce qu’on a vu à Bornéo, et c’est pour dire !!

 

Notre premier dragon komodo encore inactif à l'ombre du matin

 

Deux plongées, chacune de 60 minutes, nous ont particulièrement impressionnées !. La première était ladite « machine à laver ».Après le briefing sur le bateau concernant les courants et l’itinéraire qu’on va prendre sous l’eau, ainsi que la flore et la faune à observer dans le périmètre, nous avons fait une entrée négative dans l’eau. C'est-à-dire qu’on saute du bateau et descend immédiatement, afin d’éviter que le courant de surface nous éloigne trop du point de plongée. En dessous, il y avait moins de courant à ce moment-là ! L’objectif de la plongée était de visiter un jardin de coraux à l’entrée d’un passage entre deux îles, avant d’entrer dans le passage et dans le courant. Le passage entre les deux îles faisait à peu près 150 mètres de large et avec la marée, le courant y était donc fort. Sous l’eau, le passage se présentait comme un cratère, sur le coté droit un mur rocheux avec beaucoup de coraux mou. Sur le coté gauche une petite baie avec énormément de Black Snappers. Et un creux de 18 mètres constituant le fond du cratère. Sans grand effort le courant nous a amenés dans le cratère et on s’est accroché au fond sur des petits rochers. Puis, sur signal du Dive Master, tout le monde à lâché prise et on s’est laissés emporter par le courant, qui nous a poussé vers le haut du bord du cratère pour nous en éjecter dans un tourbillon qui faisait que nos bulles ne remontaient pas droit à la surface mais nous suivaient un certain temps à l’horizontale et qui laissait l’impression que nos palmes ne servaient plus à rien. Mais déjà très rapidement, il s’agissait de taper des palmes aussi fort que possible pour sortir du courant et rejoindre le coté calme derrière l’île. Wow, c’était mieux que dans un parc d’attractions !!

Briefing pour la prochaine plongée

Vue dudit passage au milieu et du courant tirant vers le côté gauche

 

La deuxième plongée impressionnante était celle de Manta Point. Une « Drift Dive », comme la première, mais sur une surface plane et donc sans tourbillons, à 12 mètres de profondeur ! L’objectif était de voir des raies Manta, et on en a vu 12 !! Dont trois qui se chassaient ce qui ressemblait à un ballet sous-marin surréaliste ! Notre instructeur nous avait prévenu que les raies Manta prennent facilement peur et qu’on doit immédiatement s’accrocher au fond dès qu’on en voit une pour éviter de l’effrayer, et aussi pour rester sur place et ne pas partir avec le courant ! C’était chose faite dès l’apparition de la première raie Manta et énorme coup de chance, la raie était au dessus d’un « cleaning spot », un point d’où des poissons et crevettes nettoyeurs sortent de la roche pour nettoyer la raie de ses parasites. Et forcément, ça fait énormément plaiz’ à la raie ! On a donc pu l’observer facilement, et comme cadeau de départ elle est passée au dessus de nos têtes en y restant un peu avant de filer ! Un animal de 4 mètres d’envergure, il n’y a pas de mots pour décrire ça. L’élégance des ces raies énormes était incroyable ! Tout comme notre dérive pendant la plongée ! Après 60 minutes, le bateau nous a récupérés à 1,5 km, de notre point de départ !

Aux alentours de Manta Point: un paysage beaucoup plus plat

mais non moins plaisant

 

Après cela, on a pris la direction de l’île de Lombok (voisine de Bali) pour y escalader le volcan, deuxième plus haute montagne d’Indonésie avec 3726m d’altitude ! Les images parleront plus que mes mots pour cette étape du voyage. Une mention spéciale quand-même à la dernière étape qui était monstrueuse par la constitution du terrain. En effet, la dernière heure de l’ascension se faisait sur du terrain sableux-rocailleux et chaque pas à l’avant était accompagnée par une glissade en arrière d’un demi pas à cause du terrain instable, c’était extrêmement éprouvant ! Tout comme la descente l’était pour les genoux en chaussures à 25 dollars achetés chez Bata à Kuala Lumpur ! Plus jamais..

Une cultivatrice de café sur les flancs du Mount Rinjani

Notre porteur multi-talent en train de préparer l'un des supers déjeuners

Le paysage à 2000m d'altitude

Le campement sur le bord du cratère à 2600m

La vue dans le cratère avec la caldeira de 2009

Au bord du lac et des sources chaudes à l'intérieur du cratère

La vue de notre hôtel le deuxième soir

Le cratère en toute beauté!

Une vue à couper le soufle!

Un lever de soleil à point nommé!

La descente, beaucoup plus facile que la montée dans les gravats

 

Notre dernière escale en Indonésie avant de prendre l’avion de Bail pour Melbourne, (i.e. Jeff & Caro) était sur l’île de Gili Meno. Etant bien fatigués après l’ascension du volcan, on s’y est reposés pendant une semaine entière. Les « Gilis » sont trois petites îles de sable blanc sur le coté nord-ouest de Lombok. Le sable blanc provient des coraux qui entourent ces petites îles (on en fait le tour en une heure à pied). Et elles ont l’avantage qu’on peut y observer des tortues marines juste en plongeant avec masque et tuba ! On en a profité à bloc ! Pareillement que des fabuleux fruits de mer. Brochettes de thon, de barracuda ou Red Snappers grillés, on à pris un max d’Omégas 3 ! Et des photos sous-marines avec notre petit appareil étanche jusqu’à 3 mètres !

Gili Meno, ses coraux..

... et ses tortues

Lucie et une tortue

 

Une tortue et moi

 

Difficile de parler de la culture en Indonésie après ce passage. On n’a pas vu la capitale ni les îles de Java et Sumatra, mais ce qu’on a vu faisait partie des meilleures expériences de notre voyage ! Mais on confirme qu’il y a tant à découvrir en termes de culture aussi, ça vaut absolument le coup !

Singapour

Singapour est notre dernière étape avant de franchir l’équateur pour l’hémisphère Sud et d’enchaîner directement l’Indonésie avec Bali, sans même passer par Jakarta.

 

Entretemps, nous avons décalé de trois semaines nos vols avant la bascule vers le continent Sud-Américain, notre ticket «Round-the-World » nous permettait cela, alors nous n’avons pas hésité longtemps ! Histoire non seulement de bien profiter de Bornéo, mais aussi des îles autour de Bali. On se rend compte qu’on a suivi un sacré rythme dès le début et qu’il est temps pour un break tranquillou dans le paradis!  Arrivée donc en Australie prévue pour le 9 août, et au Pérou le 2 septembre !

 

Singapour c’était plus qu’une simple étape touristique ! C’était aussi la visite d’Iza, qui nous a reçus comme des rois... jusqu’à déménager sur son canapé ! Sans parler des visites de la ville ponctués par des cocktails sur les Rooftops et soirées en club « Member’s only » (merci Alban !)… Singapour, ça claque, et ça fait mal au budget ! Mais c’est aussi un changement tellement bienvenue  après les « Homestays » délabrés de Bornéo, sans douche mais avec rivière adjacente ! Merci Iza, c’était canon !!

 

La fine équipe au Ku Dé Ta Bar

 

Nightlife sur les quais

 

Au total, nous avons passés quatre jours à Singapour, ce qui nous a permis de bien visiter la ville et d’admirer bouche bée le tout nouveau parc « Gardens by the Bay », la piscine rooftop du 3^ème hôtel le plus haut du monde, les gratte-ciels, le Museum of Asian Civilisation, les marchés locaux et j’en passe..

 

Marina by the Bay, avec le musée des Sciences à l'avant-plan

et le casino incl. hôtel de luxe à l'arrière-plan. La piscine est en haut!!

 

La fameuse piscine et le CBD à l'arrière-plan! De la folie!!

 

Mis à part l’architecture dans le CBD, c’est le parc « Gardens By the Bay » qui impressionne le plus par son architecture. Sa réalisation a coûté couté « enormous amounts of taxpayers’ dollars » et ça se voit, rien n’est laissé au hasard, chaque fleur a sa place dans le parc surdimensionné, et même des Baobabs africains adultes (certes taillés), y ont été amenés on ne sait comment! L’un des cotés du parc abrite des super-arbres géants reliés par une passerelle à 22m du sol, l’autre coté abrite deux dômes immenses (et climatisés !!!). L’un abrite toute une montagne artificielle avec chutes d’eau et végétation de la partie moyenne et haute des montagnes d’Asie du Sud-Est (rhododendrons, orchidées,..) L’autre abrite essentiellement des fleurs et cactus de différentes parties du monde et organisé thématiquement en passant du jardin mexicain au jardin méditerranéen en passant par l’Australie et l’Afrique !

 

Vue du casino à partir des "Gardens by the Bay"

 

Les super-arbres jusqu'à 50m de haut, et skywalk à 22m.

A l'arrière-plan les verrières "domes" climatisées.

 

La montagne artificielle dans le Cloud Forrest Dome

avec les passerelles visiteurs

 

Vue sur le parc et la ville

 

Quitter Singapour vers notre dernière destination asiatique, l’Indonésie, me fait un drôle de sentiment à l’aéroport ! Déjà presque la fin de l’Asie, wow, et c’est passé à une VVVvitesse !

ça ne vaut pas le coup de tenter..

L'angle mort

(mais je ne suis pas passé inaperçu)

Naše cestování po Malajsii

V Malajsii jsme strávili více než 2 týdny a většinu času jsme strávili cestováním po malajské části ostrova Borneo.  Malajsie nabízí tolik zajímavostí, že bychom tu mohli cestovat měsíc a rozhodně bychom se nenudili. Od islámské kultury a umění přes nádhernou přírodu národních parků, dobré jídlo a pohádkové pláže.

Naše návštěva začala v Kuala Lumpur. Se známými, kteří v Kuala Lumpur žijí, jsme strávili příjemný čas a objevovali společně malajskou kuchyni, poprvé přišli na chuť durianu, dopřávali si seafood tak, jak ho doma nemáme, a domácí guláš tak, jak ho doma máme a jak se nám po něm při cestování stýská.  

Za soumraku jsme společně obdivovali impozantní Petronas Towers o výšce 452 metrů a 88 podlažích. Neodolali jsme pak, přivstali si a vystáli frontu a nechali se vyvézt skoro až nahoru. Shodou náhod jsme se tam jen o 4 dny minuli s Václavem KlausemJ.

 Petronas Towers, Kuala Lumpur

Mission Impossible, starring můj manžel

V Kuala Lumpur jsme navštívili také vynikající muzeum Islamic Arts, které zajímavě vysvětluje islám a jeho vliv na kulturu a umění. I když na muzea moc nejsme, tady se nám tak líbilo, že jsme tu strávili celé dopoledne.

Nemohli jsme si nechat ujít také „The World’s Largest Free-flight Walk-in Aviary“. Mají tam všechno od hornbillů, papoušků, plameňáků až po pštrosy. Pro Yanna s duší ornitologa to byl hotový ráj.

 Ten žako,co mi sedí na ruce, vypadal úplně jako Casper. Tolik se nám po něm stýská.

Bird Aviary, Kuala Lumpur

Malajské Borneo je ideální destinace pro aktivní dovolenou. Tu naší jsme odstartovali na jihu potápěním u miniostrova Mabul a viděli nádherné korálové útesy, ohromné morény, želvy, humry a spoustu dalších podmořských pokladů. Teprve jsme se učili fotit pod vodou (a zjistili, že to není tak jednoduché), tak alespoň pár fotek vyšlo dobře. Neuvěřitelná divesite byla také u ostrova Kapalai. Na dně moře jsou zbytky vesnice, dřevěných obydlí porostlých korály a vším možným, a člověk nad a mezi těmito ruinami plave jakoby létal.      

Já a můj buddy, Mabul

Obří želva,
náš fotografický pokus 1, Mabul

Obří moréna (hlava velikosti melounu a délka alespoň 3 metry),
Náš fotografický pokus 2, Mabul

School of fish
Náš fotografický pokus 3, Mabul

Romantické pobřeží ostrova Mabul

Borneo je domovem orangutanů, na které jsme se jeli podívat do Sepiloku, kde je jedno ze čtyř rehabilitačních center pro orangutany na světě a kde se snaží stabilizovat stále se snižující počet volně žijících jedinců. Mohli jsme je tu relativně zblízka pozorovat a podivovat se nad tím, jak moc jsou podobní lidem. Děsná škoda, že jich stále ubývá a jednou možná budou žít už jen v zoo.

Pozorovali jsme je při obědě a při hrách, Sepilok, Borneo

Na Borneu se tyčí nejvyšší hora Jihovýchodní Asie, Mount Kinabalu, kterou jsme se rozhodli zdolat a navzdory mrazivé zimě, dešti a silnému větru nakonec zdolali a těšili se na vrcholu z východu slunce nad Borneem. Myslela jsem, že hned tak nezapomenu na to utrpení nekonečného stoupání nahoru, ve vedru, pak v mrazu a na konci navíc uprostřed noci a s nutnou pomocí lan natažených kolem příkrých kluzkých skal, a říkala jsem si, že jsem blázen a že už víckrát nikam nepolezu. Ale člověku záhadně nakonec zůstane v paměti spíš ten super pocit vítězství, když stojí nahoře a krásná příroda okolo. A tak po třech dnech po návratu z Mount Kinabalu, když bolest svalů konečně začala ustupovat a my mohli konečně zase normálně chodit, jsme začali plánovat výstup na kráter Lombok v IndonésiiJ.

Vítězné foto na vrcholu Mount Kinabalu. Dokázali jsme to!:)

Východ slunce na Mount Kinabalu, Borneo 

Předání diplomů za zdolání Mount Kinabalu
před headquarters národního parku

Z Kota Kinabalu jsme si naplánovali cestu po Borneu tak, abychom se na dva dny mohli podívat do Bruneje, dostat razítko do pasu a okusit trochy sultánského života. Yann měl pár dní před tím narozky, a tak jsme se rozhodli to oslavit a strávit romantický den a noc ve špičkovém hotelu Empire. Do Bruneje se upřímně nevyplatí jezdit za luxusem ani za ničím jiným, ale to razítko v pasu nám udělalo radostJ.

Výhled z oken našeho apartmánu Empire Hotelu, Brunej

Poslední destinací pro nás byl národní park Mulu a návštěva největších jeskyní na světě. Když jsme přistávali mini letadlem v národním parku, pochopila jsem konečně, proč se sem nedá dostat jinak než letecky. Všude široko daleko je prales a to tak, že to shora vypadá jako nekonečný tmavě zelený koberec. Naše přistání nebylo vůbec plynulé a já si živě představovala, jak s letadlem spadneme do toho pralesa. Když jsme z miniletadla konečně vystupovali na miniletišti v Mulu, pořádně jsem si oddychla.

Ve snaze být blízko přírodě a tamním lidem jsme se ubytovali v homestay pár kroků od brány do národního parku. Suchý záchod, koupání v potoce a k jídlu rýže plná mravenců. Dobrý kontrast s Empire hotelem v Bruneji, na škále kvality ubytování na naprosto opačném konciJ.

Homestay u národního parku v Mulu, Borneo 

V Mulu jsme se byli podívat do největších jeskyní na světě, prošli se v korunách obřích stromů, podnikli noční procházku džunglí, pozorovali zamilovaný párek hornbillů, koupali se úplně sami ve vodopádech, viděli netopýří rej při výletu z jeskyně a vyzkoušeli si pro mě naprosto nový sport „adventure caving“.

Národní park Mulu

Vchod do největší jeskyně na světě, Mulu 

Procházka v korunách stromů 40 metrů vysoko, Mulu 

Adventure Caving, tj. lezení tmou a prachem hluboko do nitra jeskyní za světla čelovky a společnosti netopýrů, pavouků a různého hmyzu