Chile

Chile jsme za 20 dní procestovali od severu na jih a bylo to hoooooodně cestování, téměř 4000 km (zatímco od západu na východ Chile bychom cestovali jen 144 km:). V říjnu v Chile začíná jaro, tedy alespoň v té severnější části. Čím více jsme se přesunovali na jih, tím více jsme se vraceli do zimního počasí. A tak jsme v Santiagu vybalili letní oblečení a měli radost z rozkvetlých parků a pár dní nato nám v Puerto Montt zase mrzlo a na jihu v Patagonii ležel sníh.

 

Na severu Chile u hranic s Bolivií jsme zůstali pár dní u pouště Atacama, jedné z nejsušších a nejneúrodnějších míst na zemi, v pouštním městečku San Pedro de Atacama. Čekalo nás tu překvapivě mnohem příjemnější klima než ve vysokohorské Bolivii, ale také alespoň pětkrát vyšší ceny všeho. Pochopili jsme, že draho není jen na Velikonočním ostrově, jak jsme si mysleli, ale v celém Chile.

 

Do pouště Atacama jsme se vydali na kolech. Se čtyřmi litry vody v batohu jsme si udělali jednodenní výlet do Valle de la Muerte a do Valle de la Luna. Pojmenování těchto míst jsou opravdu trefná. Měsíční krajina plná písečných dun, pražící slunce, modré nebe bez jediného mráčku, šílený vítr a občasná písečná bouře. Počkali jsme si na jedné duně na západ slunce a ten tedy byl.

 

Měsíční krajina ve Valle de la Luna, poušť Atacama

 

Západ slunce ve Valle de la Luna

 

Pak jsme se přesunuli do hlavního města Chile Santiaga. Po dlouhé době jsme byli zpět u moře a plnými doušky hltali jaro. Rozkvetlé parky, vonící šeříky a příjemné slunečné počasí, vše doplněno o okouzlující výhled na zasněžené hory obklopující Santiago. Připomínalo nám to tu trochu evropské město a tak jsme se tu cítili jako doma. Procházeli jsme se po centru města, navštívili po dlouhé době shopping mally, bary a nechali jsme se zlákat výborným jídlem. Ochutnali jsme tu mimo jiné nejlepší sushi, které jsme kdy jedli.

Cestu dolů do Patagonie jsme zahájili 4denní plavbou lodí mezi ostrůvky a fjordy z Puerto MMontt do Puerto Natales. Ledovce jsme při plavbě ještě neviděli, ale zima byla už pořádná a v Puerto Natales byl tak silný vítr, že jsme na lodi museli zůstat o 10 hodin déle, než nám konečně dovolili vplout do přístavu. Jednou z večerních zábavných aktivit na lodi bylo Bingo, a my se symbolicky jedné hry zúčastnili. Stala se neuvěřitelná věc, vyhráli jsme hlavní cenu: mikinu, která nás pak mnohokrát zahřála při pobytu v Patagonii, a láhev vína, které nám zpříjemnilo to nekonečné čekání na vplutí do přístavu.

 

Mezi fjordy Patagonie  

 

Naše loď na cestě do Patagonie

 

O pár dní později jsme v Patagonii podnikli tzv. "W trek" v národním parku Torres del Paine. Je to 5denní trek nádhernou patagonskou přírodou s impozantními výhledy na zasněžené Andy a ledovce. Na mapě má trek tvar písmene W a většina těch, co se přijedou podívat do Patagonie, jdou alespoň jeho část. Na to, že v noci se teplota pohybovala mezi 2 a 4 stupni, jsme měli odvážný plán spát pod stanem a vařit si před ním. Trocha dobrodružství společně se známými, které jsme poznali během cestování.

 

Plán vyšel částečně, protože dvě noci tak lilo, že jsme měli promáčený nejen stan, ale i spacáky, a museli se uchýlit do luxusně drahé ubytovny v národním parku. Zbytek dní bylo počasí naštěstí fajn, tj. během dne se asi dvacetkrát vystřídalo slunce, déšť, sněžení a vichřice… v Patagonii je tenhle blázinec fajn počasí:). Člověk nakonec na převlékání každých dvacet minut rezignuje a prostě jde dál navzdory občasnému dešti a sněžení. Odměnou nám byla cesta pohádkovou krajinou a výhledy na ledovce, zářivě modré kry plující v jezerech, panorama zasněžených hor, duhu vznášející se nad jezerem a dokonce ohromnou padající lavinu, kterou se nám podařilo zachytit na video.

 

Odkaz na video Lavina v Torres del Paine

 

Národní park Torres del Paine, Patagonie

 

Los Cuernos, národní park Torres del Paine

 

U ledovce Grey, národní park Torres del Paine

 

Salto Grande, národní park Torres del Paine

 

Duha přes jezero Nordenskjola,
národní park Torres del Paine

 

Naše stanování při W treku

 

Torres del Paine, finále našeho W treku

 

Nejjižnějším místem, kam jsme se podívali, bylo město Punta Arenas a ostrov Isla Magdalena, který leží v Magellanově průlivu 35 km od Punta Arenas a odkud je vidět Ohňová země. Na ostrově sídlí jedna z největších kolonií tučňáků na jihu Patagonie, kolem 65 tisíc párů. Magellanští tučňáci sem v září přicházejí hnízdit a v lednu vyvádějí malé na moře. To jsme si nemohli nechat ujít a jeli se na ně podívat. Jsou tak okouzlující.

 

Tučňáčí hnízdo, Isla Magdalena.
Na ostrově je 65 tisíc hnízdících párů...

 

... a bojí se jen trochu.