Singapour

Singapour est notre dernière étape avant de franchir l’équateur pour l’hémisphère Sud et d’enchaîner directement l’Indonésie avec Bali, sans même passer par Jakarta.

 

Entretemps, nous avons décalé de trois semaines nos vols avant la bascule vers le continent Sud-Américain, notre ticket «Round-the-World » nous permettait cela, alors nous n’avons pas hésité longtemps ! Histoire non seulement de bien profiter de Bornéo, mais aussi des îles autour de Bali. On se rend compte qu’on a suivi un sacré rythme dès le début et qu’il est temps pour un break tranquillou dans le paradis!  Arrivée donc en Australie prévue pour le 9 août, et au Pérou le 2 septembre !

 

Singapour c’était plus qu’une simple étape touristique ! C’était aussi la visite d’Iza, qui nous a reçus comme des rois... jusqu’à déménager sur son canapé ! Sans parler des visites de la ville ponctués par des cocktails sur les Rooftops et soirées en club « Member’s only » (merci Alban !)… Singapour, ça claque, et ça fait mal au budget ! Mais c’est aussi un changement tellement bienvenue  après les « Homestays » délabrés de Bornéo, sans douche mais avec rivière adjacente ! Merci Iza, c’était canon !!

 

La fine équipe au Ku Dé Ta Bar

 

Nightlife sur les quais

 

Au total, nous avons passés quatre jours à Singapour, ce qui nous a permis de bien visiter la ville et d’admirer bouche bée le tout nouveau parc « Gardens by the Bay », la piscine rooftop du 3^ème hôtel le plus haut du monde, les gratte-ciels, le Museum of Asian Civilisation, les marchés locaux et j’en passe..

 

Marina by the Bay, avec le musée des Sciences à l'avant-plan

et le casino incl. hôtel de luxe à l'arrière-plan. La piscine est en haut!!

 

La fameuse piscine et le CBD à l'arrière-plan! De la folie!!

 

Mis à part l’architecture dans le CBD, c’est le parc « Gardens By the Bay » qui impressionne le plus par son architecture. Sa réalisation a coûté couté « enormous amounts of taxpayers’ dollars » et ça se voit, rien n’est laissé au hasard, chaque fleur a sa place dans le parc surdimensionné, et même des Baobabs africains adultes (certes taillés), y ont été amenés on ne sait comment! L’un des cotés du parc abrite des super-arbres géants reliés par une passerelle à 22m du sol, l’autre coté abrite deux dômes immenses (et climatisés !!!). L’un abrite toute une montagne artificielle avec chutes d’eau et végétation de la partie moyenne et haute des montagnes d’Asie du Sud-Est (rhododendrons, orchidées,..) L’autre abrite essentiellement des fleurs et cactus de différentes parties du monde et organisé thématiquement en passant du jardin mexicain au jardin méditerranéen en passant par l’Australie et l’Afrique !

 

Vue du casino à partir des "Gardens by the Bay"

 

Les super-arbres jusqu'à 50m de haut, et skywalk à 22m.

A l'arrière-plan les verrières "domes" climatisées.

 

La montagne artificielle dans le Cloud Forrest Dome

avec les passerelles visiteurs

 

Vue sur le parc et la ville

 

Quitter Singapour vers notre dernière destination asiatique, l’Indonésie, me fait un drôle de sentiment à l’aéroport ! Déjà presque la fin de l’Asie, wow, et c’est passé à une VVVvitesse !

ça ne vaut pas le coup de tenter..

L'angle mort

(mais je ne suis pas passé inaperçu)

Naše cestování po Malajsii

V Malajsii jsme strávili více než 2 týdny a většinu času jsme strávili cestováním po malajské části ostrova Borneo.  Malajsie nabízí tolik zajímavostí, že bychom tu mohli cestovat měsíc a rozhodně bychom se nenudili. Od islámské kultury a umění přes nádhernou přírodu národních parků, dobré jídlo a pohádkové pláže.

Naše návštěva začala v Kuala Lumpur. Se známými, kteří v Kuala Lumpur žijí, jsme strávili příjemný čas a objevovali společně malajskou kuchyni, poprvé přišli na chuť durianu, dopřávali si seafood tak, jak ho doma nemáme, a domácí guláš tak, jak ho doma máme a jak se nám po něm při cestování stýská.  

Za soumraku jsme společně obdivovali impozantní Petronas Towers o výšce 452 metrů a 88 podlažích. Neodolali jsme pak, přivstali si a vystáli frontu a nechali se vyvézt skoro až nahoru. Shodou náhod jsme se tam jen o 4 dny minuli s Václavem KlausemJ.

 Petronas Towers, Kuala Lumpur

Mission Impossible, starring můj manžel

V Kuala Lumpur jsme navštívili také vynikající muzeum Islamic Arts, které zajímavě vysvětluje islám a jeho vliv na kulturu a umění. I když na muzea moc nejsme, tady se nám tak líbilo, že jsme tu strávili celé dopoledne.

Nemohli jsme si nechat ujít také „The World’s Largest Free-flight Walk-in Aviary“. Mají tam všechno od hornbillů, papoušků, plameňáků až po pštrosy. Pro Yanna s duší ornitologa to byl hotový ráj.

 Ten žako,co mi sedí na ruce, vypadal úplně jako Casper. Tolik se nám po něm stýská.

Bird Aviary, Kuala Lumpur

Malajské Borneo je ideální destinace pro aktivní dovolenou. Tu naší jsme odstartovali na jihu potápěním u miniostrova Mabul a viděli nádherné korálové útesy, ohromné morény, želvy, humry a spoustu dalších podmořských pokladů. Teprve jsme se učili fotit pod vodou (a zjistili, že to není tak jednoduché), tak alespoň pár fotek vyšlo dobře. Neuvěřitelná divesite byla také u ostrova Kapalai. Na dně moře jsou zbytky vesnice, dřevěných obydlí porostlých korály a vším možným, a člověk nad a mezi těmito ruinami plave jakoby létal.      

Já a můj buddy, Mabul

Obří želva,
náš fotografický pokus 1, Mabul

Obří moréna (hlava velikosti melounu a délka alespoň 3 metry),
Náš fotografický pokus 2, Mabul

School of fish
Náš fotografický pokus 3, Mabul

Romantické pobřeží ostrova Mabul

Borneo je domovem orangutanů, na které jsme se jeli podívat do Sepiloku, kde je jedno ze čtyř rehabilitačních center pro orangutany na světě a kde se snaží stabilizovat stále se snižující počet volně žijících jedinců. Mohli jsme je tu relativně zblízka pozorovat a podivovat se nad tím, jak moc jsou podobní lidem. Děsná škoda, že jich stále ubývá a jednou možná budou žít už jen v zoo.

Pozorovali jsme je při obědě a při hrách, Sepilok, Borneo

Na Borneu se tyčí nejvyšší hora Jihovýchodní Asie, Mount Kinabalu, kterou jsme se rozhodli zdolat a navzdory mrazivé zimě, dešti a silnému větru nakonec zdolali a těšili se na vrcholu z východu slunce nad Borneem. Myslela jsem, že hned tak nezapomenu na to utrpení nekonečného stoupání nahoru, ve vedru, pak v mrazu a na konci navíc uprostřed noci a s nutnou pomocí lan natažených kolem příkrých kluzkých skal, a říkala jsem si, že jsem blázen a že už víckrát nikam nepolezu. Ale člověku záhadně nakonec zůstane v paměti spíš ten super pocit vítězství, když stojí nahoře a krásná příroda okolo. A tak po třech dnech po návratu z Mount Kinabalu, když bolest svalů konečně začala ustupovat a my mohli konečně zase normálně chodit, jsme začali plánovat výstup na kráter Lombok v IndonésiiJ.

Vítězné foto na vrcholu Mount Kinabalu. Dokázali jsme to!:)

Východ slunce na Mount Kinabalu, Borneo 

Předání diplomů za zdolání Mount Kinabalu
před headquarters národního parku

Z Kota Kinabalu jsme si naplánovali cestu po Borneu tak, abychom se na dva dny mohli podívat do Bruneje, dostat razítko do pasu a okusit trochy sultánského života. Yann měl pár dní před tím narozky, a tak jsme se rozhodli to oslavit a strávit romantický den a noc ve špičkovém hotelu Empire. Do Bruneje se upřímně nevyplatí jezdit za luxusem ani za ničím jiným, ale to razítko v pasu nám udělalo radostJ.

Výhled z oken našeho apartmánu Empire Hotelu, Brunej

Poslední destinací pro nás byl národní park Mulu a návštěva největších jeskyní na světě. Když jsme přistávali mini letadlem v národním parku, pochopila jsem konečně, proč se sem nedá dostat jinak než letecky. Všude široko daleko je prales a to tak, že to shora vypadá jako nekonečný tmavě zelený koberec. Naše přistání nebylo vůbec plynulé a já si živě představovala, jak s letadlem spadneme do toho pralesa. Když jsme z miniletadla konečně vystupovali na miniletišti v Mulu, pořádně jsem si oddychla.

Ve snaze být blízko přírodě a tamním lidem jsme se ubytovali v homestay pár kroků od brány do národního parku. Suchý záchod, koupání v potoce a k jídlu rýže plná mravenců. Dobrý kontrast s Empire hotelem v Bruneji, na škále kvality ubytování na naprosto opačném konciJ.

Homestay u národního parku v Mulu, Borneo 

V Mulu jsme se byli podívat do největších jeskyní na světě, prošli se v korunách obřích stromů, podnikli noční procházku džunglí, pozorovali zamilovaný párek hornbillů, koupali se úplně sami ve vodopádech, viděli netopýří rej při výletu z jeskyně a vyzkoušeli si pro mě naprosto nový sport „adventure caving“.

Národní park Mulu

Vchod do největší jeskyně na světě, Mulu 

Procházka v korunách stromů 40 metrů vysoko, Mulu 

Adventure Caving, tj. lezení tmou a prachem hluboko do nitra jeskyní za světla čelovky a společnosti netopýrů, pavouků a různého hmyzu

Ještě jednou Thajsko, ale jinak

Z Barmy jsme se vrátili ještě jednou do Thajska s cílem podívat se na jih na thajské pláže a udělat si tam potápěčský kurz. Na to jsme se už dlouho těšili.

Než jsme vyrazili na pláž, zastavili jsme se ještě v Chiang Mai, ve městě na severu Thajska, které je jak továrna na zážitky.  Kromě restaurací a barů všeho druhu nabízí stovky různých aktivit od zoo, světa orchidejí a obřího mořského akvária až po volný pád do džungle, extrémní sjezd hory na kole, strkání hlavy do krokodýlí tlamy a spousty dalších. Ideální místo pro team building. Z toho všeho jsme si vybrali lety džunglí, tygří farmu a noční zoo. A zvolili jsme dobřeJ.

Chiang Mai Tiger Kingdom
Hned bych si vzala jedno domů...

 

... tuhle kočičku asi radši ne...

..., i když možná i jo:)

Zelené tričko se papouškům v Chiang Mai zoo neobyčejně líbilo. V jednu chvíli sedělo Yannovi na rameně snad 10 papoušků a já skoro žárlila:)

Noční zoo nás bavilo. Připadali jsme si úplně jak v Jurském parku (projíždíte různými zónami, brány se otvírají a zavírají a po cestě jsou všude tlačítka "Emmergency". Navíc krmit za tmy žirafy, slony, opice a jiná zvířata z ruky banány a mrkví vyžaduje kus odvahy.

Chiang Mai, Jungle Flights
Létali jsme mezi stromy ve výšce kolem 40 metrů.

Odvážní létali i hlavou dolů.

A pak se jelo přes Bangkok na ostrov Koh Tao, kde jsme strávili 5 dní potápěním a studováním teorie o potápění, abychom na konci získali Advanced Open Diver certifikát, hurá.

Už první den, který jsme strávili se vším vybavením v bazénu u pláže, byl pro nás zážitek. Je to zvláštní pocit poprvé dýchat pod vodou. Druhý den jsme se poprvé potopili do moře a bylo to jako vstoupit do jiného světa, kde člověk může létat. Tedy když má správně boyancy, což mi ze začátku moc nešlo. Třetí den nás kromě jiného čekalo vyčerpávající noční potápění v rozbouřeném moři, které jsem myslela, že nepřežiju. Díky němu mi pak ale další den potápění za světla byl už úplná pohoda.

Poprvé v plné výstroji.

Náš první night dive. I když to tak nevypadá, měli jsme mořskou nemoc a byli strachy a zimou bez sebe. Ale ten pohodový pocit druhý den za světla:)

 Instruktáž než vyrazíme pod vodu, Koh Tao 

Bangkok teď známe už skoro jak Prahu. Já se tam cítím už skoro jako doma a Yann o Bangkoku naopak nechce už ani slyšet. Vraceli jsme se tam totiž celkem pětkrát, plánovaně i kvůli mně neplánovaně. Měla jsem totiž problém se zubem navzdory důkladné kontrole před odjezdem (už mě to nepřekvapuje, protože problémy se zuby mám zpravidla a výlučně, když někde cestuju a  jsem daleko od zubaře). Ale díky bohu, že to přišlo v Bangkoku a ne v Barmě. To už bych ten chudák zub určitě neměla:).

Jako satisfakci všemu tomu cestování kvůli mému zubu jsme si našli krásný luxusní hotel na pláži v Phuketu a poslední den a noc po útrpné cestě nočním autobusem strávili v líbánkovém luxusu.

Pláž v Phuketu, výjimečně jako na tradiční svatební cestě.
Tohle jsme si maximálně užívali.

Kdy a kde jsme - plán naší cesty

Zdravíme vás, naše milá rodino a kamarádi. Moc nám chybíte.

Posíláme vám pozdrav z Bali. Píšete, že s blogem jsme pozadu (což je fakt a chceme se polepšit) a vy vlastně nevíte, kde právě jsme. Proto níže najdete plán naší cesty. Zkusíme ho aktualizovat, občas se určitě objeví menší změny. U Jižní Ameriky itinerář upřesníme později. Na časovém plánu totiž teprve pracujeme.

Myslíme na vás

	od	do
Vídeň	28. 3.	29. 3.
Indie	30. 3.	23. 4.
Srí Lanka	24. 4.	28. 4.
Thajsko	29. 4.	7. 5.
Kambodža	8. 5.	13. 5.
Vietnam	14. 5.	23. 5.
Laos	24. 5.	28. 5.
Thajsko	29. 5.	2. 6.
Myanmar (Barma)	3. 6.	12. 6.
Thajsko	13. 6.	25. 6.
Malajsie	26. 6.	6. 7.
Brunej	7. 7.	8. 7.
Malajsie	9. 7.	15. 7.
Singapur	16. 7.	19. 7.
Indonésie	20. 7.	8. 8.
Australie	9. 8.	27. 8.
Velikonoční ostrov	28. 8.	2. 9.
Peru	3. 9.	10. 9.
Equador	11. 9.	20. 9.
Peru	21. 9.	4. 10.
Bolívie	5. 10.	18. 10.
Chile	19. 10.	9. 11.
Argentina	10. 11.	24.11.
Uruguay	25. 11.	29. 11.
Brazil	30. 11.	19. 12.

 

Myanmar (Burma)

Wer nach Myanmar reist, wird schon bei der Ankunft am Flughafen mit unerwartetenEindrücken einer fremden Kultur überrascht, die sich direkt im Antlitz der Leute widerspiegelt. Die Frauen bemalen sich Wangen und Stirn großzügig mit Tamarindpaste, aus der Rinde des gleichnamigen Baumes hergestellt, die sowohl als Kosmetik, als auch als Sonnenschutz und Hautcreme dient. Die Männer hingegen kauen eine blutrote Mischung aus Tabak und Blättern, die neben dem Nikotineffekt ihre Lippen rot färbt und scheinbar auch ihr Zahnfleisch stark attackiert. Bei vielen sieht als Folge dessen der Mund katastrophal aus, und das Ausspucken des roten Saftes nach ausgekauter Prise verlockt nicht unbedingt zur Nachahmung..

Aber schon die Reisevorbereitungen barg Überraschungen. Das Visa auf der Myanmar Botschaft in Bangkok zu erhalten verlief noch relativ problemlos, die sonntägliche Suche nach makellosen US-Dollarscheinen die jünger als 2006 sind, war da schon eine größere Herausforderung. Erst in 24 Stunden vor Abflug erfuhren wir nämlich dass es keine Bankautomaten in Myanmar gibt, und dass die einzigen Dollar Banknoten, die dort akzeptiert werden, absolut makellos sein müssen. Kein Vergleich mit den USD Scheinen aus Kambodscha, auf denen ganze Dreisatzrechnungen handschriftlich verbucht sind, und die teilweise eingerissen oder mit Tesafilm repariert sind. Letztendlich hatten wir dann aber alles zusammen und es konnte losgehen für 12 Tage! Von Süden (Yangon) nach Norden (Mandalay), nach Westen (Bagan) und zuletzt nach Osten (Inle Lake). Der Tourist wird nämlich in seiner Bewegungsfreiheit begrenzt, und nicht alle Ziele lassen sich bereisen.

Als wir in Yangon gelandet sind, brachen gerade Monsunregenströme über den Flughafen herein und wir mussten nicht lange suchen, da saßen wir in einem Taxi, dass den Beschreibungen aus dem Reiseführer absolut entsprach: eine Rostlauge, aus der alle Innenausstattung ausgebaut worden war, und von deren Koffer aus wir die Straße sehen konnten, als wir unser Gepäck einluden. Die Fensterscheiben schlossen nicht ganz auf einer Seite, und dementsprechend war auch der Sessel dort patschnass, was ich leider zu spät bemerkte. Ohne Lüftung (die muss wohl auch ausgebaut worden sein) ging es dann los, was dem Fahrer bescherte, die beschlagene Scheibe im Minutentakt abwischen zu müssen, um überhaupt was zu sehen.

Taxi 1 bei seiner Lieblingsbeschäftigung

Taxi 2 im schicken Ferrari-Rot

 

Auf einer weiteren Fahrt überraschte das Taxi zusätzlich noch durch das Benzinreservoir, das einfach in den Fahrerbereich eingebaut wurde.

Taxi 3 war klein und kompakt...

...man bemerke die Benzinleitung und das Reservoir!

Myanmar, das sind aber auch goldene Pagoden, so schön und zahlreich wie man sie sich nicht mal im Traum hätte vorstellen können, Mönche, die auf den langen Busreisen gespannt das Busvideo mit religiösen Gesängen verfolgen. Das sind auch sehr viele Sonnenaufgänge, obwohl wir für Sonnenuntergänge gekommen waren (die Busse fuhren immer gegen 5 Uhr morgens los, oder wenn es Nachtbusse waren kamen sie schon um 3.30 Uhr oder 4.00 Uhr morgens an). Und das sind vor allem freundliche und lächelnde Menschen, die sich freuen Touristen zu sehen und immer sehr hilfreich sind. So wurde auf unsere Frage hin nach einer Luftpumpe, Lucie, auf dem Rückweg vom Sonnenuntergang, nach einem platten Reifen in der Tempelebene von Bagan, von einem Dorfbewohner spontan mit seinem Mofa 5km zu unserem Guesthouse zurückgefahren. Man überlässt in solchen Situationen seine Frau ja nur sehr ungern einem Fremden. Aber da ich seine Frau im Haus gesehen hatte und wusste wo er wohnte, war das Risiko begrenzt! Das Fahrrad brachte ich in einer Einhandfahraktion parallel zu meinem noch funktionsfähigen Fahrrad zurück, und schon bald hatte ich dann auch meine Frau wieder bei mir, was nach 6 Monaten Hochzeit immer noch ein Glücksgefühl ist ;)

 

Und nur wenig bemerkt man in Myanmar von der Militärdiktatur, die ganz bestimmt den größten Anteil des Kuchens bekommt, obwohl man permanent versucht sein Geld an so viele Hotelanbieter oder Restaurants wie möglich zu verstreuen.

 

Neben der goldenen Shwedagon Paya in Yangon, war Bagan am Überwältigsten für uns. Zahllose Pagoden auf einem Areal so groß wie Angkor Wat in Kambodscha, aber fast ohne Touristen, so dass man sich zum Sonnenuntergang wirklich eine Pagode aussuchen kann, ungehindert hinaufsteigen kann und die Silhouetten der Nachbarpagoden in einsamer Zweisamkeit bewundern kann. Das Erkunden der Tempel auf dem Mountainbike machte das Freiheitsgefühl umso grösser für uns, nur die extreme Hitze machte uns am ersten Tag so schwer zu schaffen, dass wir uns am zweiten Tag Nachmittags nicht aus dem Zimmer trauten, sondern sehr früh morgens (und wieder ein Sonnenaufgang!) und erst spät Nachmittags auf Erkundungstour begaben!

Shwedagon Paya in Yangon

Mönche, die im Uhrzeigersinn um Shwedagon Paya pilgern

Auf Tempelerkundung in Bagan

Sicht über einen Teil der Tempelebene von der Pya Tha Da Pagoda aus

Dieses Mädchen, das Postkarten verkaufte, sprach fast besser Tschechisch als ich.

Im Bräunungsvergleich war Lucie fast gleichauf!

Verblasstes Blattgold auf der Dhamma Yazika Paya im Süden der Ebene

Shwezigon Paya kurz vor dem Sonnenuntergang...

... und während des Sonnenuntergangs.

Sicht über die Ebene am zweiten Abend

Auch Inle Lake war ein Highlight unserer Myanmarreise, da wir neben einer tollen Naturkulisse auch schöne Einblicke in die lokale Kultur bekamen. So konnten wir während einer Tagestour auf dem Boot sehen wie aus Lotuspflanzen Lotusseide hergestellt und verwebt wird und wie die lokalen Zigaretten aus Tabak und Anis hergestellt werden. Wir stoppten auf einem lokalen Markt und entdeckten was dort gegessen wird (Hühnerköpfe als Snack), besuchten eine Longneckfamilie die ihre Halsringe nie ausziehen darf, schifften durch „Floating Gardens“ und Fischerdörfer auf Stelzenhäusern. Das Ganze inmitten eines Natur- und Vogelschutzgebietes, und in der Kühle des Sees!

 

Ein traditionnelles Fischerboot auf Inle Lake

Bootsfahrt durch die Fischerdörfer

Ein Fischerhaus inmitten von den Floating Gardens, befestigt durch die Stöcke

Floating Tomatenplantage

Der Markt: Batterien als Gewichtseinheit

Hühnerköpfe als Snack

Lucie beim Zigarrendrehen

Die Longneckfamilie in ihrem Haus

Der Nachtbus zurück von Inle Lake nach Yangon war dann nochmal ein Abenteuer für sich, da die Klimaanlage natürlich nicht funktionierte, meine Beine zu lang für die kurzen Sitzreihen waren, ein tabakspuckender Mönch in der Reihe hinter uns saß, und der Essens-Stop zum Dinner nur die Alternative zwischen dem normalen fettigem Essen oder extravaganten Gerichten wie gekochtes Schafgehirn, Schweineohrsalat oder „Intestine Salat“ lies. Also entschieden wir uns für grüne Mangos, die wie Pflaumen auch, unreif hier gegessen werden, aber man ist dann doch trotzdem sehr glücklich über die getroffene Wahl J

In Mandalay konnten wir eine Arbeit beobachten, die in Thailand schon maschinell gemacht wird: Blattgold hämmern. Und zwar werden winzige Goldstücke zwischen Bambusblätter geklemmt und so lange weich geschlagen bis das Blattgold fertig ist.

Schweisstreibendes Blattgoldhämmern in Mandalay: 5 Std. Hämmern pro Portion!

Und das formatieren in gleichgrosse Quadrate!

Für alle, die Myanmar bereisen wollen, wir würden es auf jeden Fall empfehlen, und je früher desto besser! Schon jetzt bemerkt man, dass viele Hotels und Guesthouses gebaut werden, und dass das Land vor großen Veränderungen steht. Wir haben tolle Souvenirs, echte Handwerksarbeit gesehen, wie annähernd nur in Vietnam, aber zu Preisen die unschlagbar sind. Lange wird das bestimmt nicht so bleiben!