pátek 1. června 2012

Hardkor Wat au Cambodge

Comme en Thaïlande, les édifices religieux s’appellent des « Wat » au Cambodge, et il y en a toute une tripotée. Une grande partie d’entre eux sont regroupés autour d’Angkor Wat, qui est en fait l’un des Wat (le plus impressionant, car sans cesse utilisé) autour d’une ancienne ville du nom d’Angkor Thom. C’est seulement au cours de notre première journée en VTT dans l’aire d’Angkor Wat que nous en avons mesuré l’étendue.
Le croche-pattes, ça ne marche pas avec les vélos ;)

Les structures pyramidales rendent impossible de se cacher de la pluie...

...et les autres abris sont souvent déjà occupés!

Voilà les poutres apparentes que donnent
deux racines d'arbres de plus de 400 ans

Lucie évite le pire..

Le savoir-faire pour les temples à deux étages existait déjà il y a 1000 ans

 Après 35 km le premier jour, nous quittons les temples impressionnés
par le génie tant de la nature que des hommes

Pour se garder le mieux pour la fin et pour y pouvoir observer le lever du soleil, nous avons réservé Angkor Wat pour la deuxième journée, et nous n’avons pas été déçus. Par chance, on est tombé sur un photographe professionnel russe quand on a demandé à quelqu’un de nous prendre en photo et il a fait du bon boulot. Il m’a ensuite demandé de le prendre en photo avec notre appareil et de lui envoyer la photo, je ne suis pas certain s’il est aussi satisfait du résultat que moi. 
 Angkor Wat à 6h du Mat'

 On confirme :)

Après avoir visité Angkor Wat, où on peut monter jusqu’en haut du troisième étage et regarder la jungle dangereuse environnante à partir d’une hauteur de 50 mètres, nous avons enchaîné avec le temple de Bayon. C’est incroyable qu’il est possible de se promener librement dans toutes les ruines sans avoir de chemins tracés à suivre. S’il n’y avait pas les hordes de touristes, on (enfin Lucie) se sentirait vraiment comme Lara Croft dans Tomb Raider qui y a été tourné pour une partie. 

 Encore Angkor

 La mode de l'époque

 Le récurrent symbole du "Churning of the Oceans of Milk"
entre les démons et les demi-dieux

 Les cailloux trainent partout et sont en libre accès

 Un moine entrant dans un temple moins fréquenté

 L'entrée de la cité d'Angkor Thom et le désormais fameux
symbole du "Churning of the Oceans of Milk"

 Dans le temple de Bayon 12 visages t'observent à tout moment

 L'inspecteur Gadget ou peut-être un touriste allemand? ;)


 Et la ballade dans la jungle continue
  
Le temple qui nous a le plus impressionné est Ta Phrom, le dernier temple visité, et lieu de tournage dudit film. Il a été nettoyé de toute verdure hormis les grandes racines ou arbres centenaires (plus de 400 ans pour la pluspart), qui y forment un décor surréaliste. Cela laisse imaginer le travail d’assemblage de puzzle 3D pour les conservateurs cherchant à regrouper les pierres et décors disloqués par 10 générations d’arbes centenaires. 

 L'entrée est heureusement restée ouverte
  


 Et les fenêtres aussi. Ici l'arbre de la scène du film Tomb Raider
Après ces trois jours à Siem Reap (la ville à coté d’Angkor Wat), qui nous a vraiment enchanté par sa nightlife et la qualité des massages, nous avons pris le bus pour Phnom Penh. Mes cheveux n’avaient pas arrêtés de pousser pendant tout ce temps, et il la capitale était également l’endroit bienvenue pour une nouvelle coupe de cheveux ! A ma grande surprise, le coiffeur, satisfait après son travail de coupe, a ensuite renversé le fauteuil inclinable et sans même avoir le temps de protester, je me suis trouvé avec une lame de rasoir sur la gorge. Au final j’ai donc quitté le salon, non seulement avec une nouvelle coupe, mais aussi totalement imberbe. 

 Une coupe s'il vous plaît




 Et surprise!
En dehors des coiffeurs-barbiers, nous avons fait à Phnom Penh notre première rencontre avec le fleuve Mékong, qu’on retrouvera au Vietnam plus tard. La vie nocturne sur la promenade est moderne et les gens très sympathiques, comme en général depuis notre arrivée au Cambodge. Difficile à imaginer comment ils ont pu aussi bien passer l’éponge sur le sombre passé des années Khmer Rouge sous Pol Pot, il y a seulement 30 ans. Le musée dans l’ancienne prison appelée S21, ainsi que le livre « D’abord, ils ont tué mon père » de Loung Ung nous ont fait réellement prendre conscience de l’ampleur du massacre d’un homme contre son propre peuple. En déclarant l’année Zéro, les Khmer Rouge ont également détruit beaucoup d’édifices culturels. Nombre d’entre eux ont maladroitement depuis été reconstruits en béton, ce qui met les palais et pagodes de Phnom Penh clairement à l’ombre de ceux visités à Bangkok. Il reste tout de même la pagode royale avec son carrelage de 5000 kg en argent pur, ainsi que des statues tout-or de Buddhas pesant plus de 90 kg qui sont très impressionnants. 

 La pagode royale à Phnom Penh

A partir de Phnom Penh, notre prochaine étape nous amènera vers le Vietnam qu’on entrera par le sud et Ho Chi Minh City, c'est-à-dire Saigon.

Poprvé v Thajsku

Poprvé, protože za měsíc, jestli vše půjde podle plánu, se vrátíme do Thajska ještě jednou, abychom odsud vyrazili na jih a dál do Malajsie...
 
 
Plánování naší trasy, Bangkok



30. dubna jsme měli let ze Sri Lanky do Bangkoku v naprosto vražedný čas 2.10 hodin ráno. Až tak nám to nevadilo, protože v 7 hodin ráno jsme si rovnou z letiště jeli užít náš dárek: den a noc v luxusním hotelu Banyan Tree. Vzhledem k tomu, že cestu z letiště jsme napůl prospali, viděli jsme vlastně poprvé Bangkok shora, z oken našeho úžasného hotelového pokoje na čtyřicátém podlaží hotelu.

Výhled z oken našeho pokoje v Banyan Tree



Bangkok na nás udělal prostřednictvím hotelu ohromný první dojem a myslím, že i opačně, my udělali našimi batohy a backpacker vzezřením silný dojem na hotelový personál:). Hotel Banyan Tree jsme si po pouti Indií neskutečně užívali. Květiny a welcome drink na uvítanou, provoněný pokoj, bazén, bar a restaurace na střeše hotelu, všude klimatizace… naprostý relax.

Romantický večer v baru Vertigo na střeše hotelu Banyan Tree
Děkujeme za úžasný dárek!

Až druhý den kolem poledne jsme opustili luxus hotelu a vyrazili objevovat Bangkok. Bagkok prochází v současnosti velkou proměnou. Mrakodrapy tu rostou jeden za druhým, ale mezi nimi jsou stále ještě schovány stovky uliček plných krámků a stánků s tradičním jídlem. Tyhle kontrasty dělají Bangkok jedinečným.

Barevný rej taxíků v Bangkoku

Po delší době jsme tu navštívili shopping mall, tedy přesněji řečeno celé komplexy shopping mallů, které jsou vzájemně průchozí a kde jsme našli spoustu produktů a služeb, které z Evropy neznáme. Potvrdili jsme si tu fakt, že Asie bude opravdu technologicky trochu napřed.

V Bangkoku jsme bydleli u známého a bylo nám tak dobře, že místo plánovaných 3 dní jsme zůstali o 2 dny déle. Objevovali jsme paláce a chrámy v centru Bangkoku, přepravovali se loděmi, které fungují jako městská veřejná doprava, prolézali denní i noční trhy a jedli vynikající nudle u pouličních stánků.

Cestování městskou hromadnou dopravou v Bangkoku je zábava...
a ještě o něco větší, když začne pršet:) 

Výhled na old Bangkok z věží budhistického chrámu Wat Arun
Grand Palace, historická rezidence thajského krále a poutní místo budhistů
Pražský Hrad to sice není, ale také to není špatné:) 

Noční trh květin nás fascinoval svou pestrostí a množstvím květin.
   Například orchideje jsou na výběr v 50 barvách a velikostech.

Náše oblíbená restaurace


Místo proslaveného Ping Pong Show, které jsme si nechali na později (až se vrátíme z Laosu), jsme zašli do ledově vychlazeného multikina. Zdá se, že film Avengers slaví v Bangkoku všeobecný úspěch a hrají ho ve všech kinech a stále, což nás trochu překvapilo. Nám se film nelíbil a přemýšleli jsme, že to bude kombinace kulturního rozdílu a už asi i věku:).

Náš známý, u kterého jsme v Bangkoku bydleli 

Trochu kontroverzním zážitkem pro nás byl trh se zvířaty, kde se dalo najít snad jakékoli zvíře. A kdyby ho neměli, určitě by nám ho za příslušnou úplatu sehnali.

Nejde o anomálii. Takových ryb tam měli plné akvárium.

Naším dalším cílem byla Ayutthaya, původně hlavní město Thajska, tedy místo plné chrámů, mnichů a klidu. Kola byla ideální způsob, jak objevovat trosky rozseté všude možně kolem městečka a navíc si trochu zasportovat.  

Wat Chai Wattanaram, Ayuthaya
Ještě před 40 lety byl tento chrám zapomenutý a pohlcený džunglí. 

Na kole po Ayuthaye
 
 
A pak ho Yann přehodil přes rameno...:)
 
 

Od kultury jsme se těšili do přírody - do thajského národního parku Khao Yai, kde jsme podnikli 2-denní túru. Bez varování nás první den zavedli do jeskyní, kde jsme se seznamovali se všemožným hmyzem, který je v Thajsku zpravidla tak 10x větší než jejich příbuzní v Čechách. Už jen rozsvícená baterka v rukou každého z nás přilákala hmyz všeho druhu a průvodce nám navíc podával pavouky, netopýry a různý hmyz, který pohotově nacházel v tmavých koutech jeskyně, a vybízel nás k osobnímu sblížení. Yann se sbližoval a já se krčila vzadu, aby mi náhodou něco nepoložili na rameno, a raději jsem dělala Yannovi fotografa.

Můj neohrožený manžel a jeho nový kamarád,
národní park Khao Yai
 

Inspirace Yannova nového tetování,
národní park Khao Yai

Známost z jeskyně,
národní park Khao Yai 

 
Rej netopýrů při západu slunce, národní park Khao Yai
Netopýři z jedné jeskyně snědí za noc 30 tun hmyzu. Ještě že je máme:)

Druhý den, při hledání slonů (úspěšném!), pozorování tukanů a provokování opic jsem se cítila o mnoho lépe:).

Našli jsme ho!